(okolo 1033 – 14. ledna 1092): olomoucký údělný kníže 1055-1056, 1058-1061, český kníže 1061-1085, 1. český král 1085-1091
Druhorozený syn knížete Břetislava I. a Jitky ze Schweinfurtu, podle nepřímých důkazů narozený v Olomouci.
Po otcově smrti se stal údělným knížetem olomouckým, ovšem pro neshody se starším bratrem Spytihněvem musel uprchnout do Uher. Na Olomouckém hradě zanechal těhotnou manželku neznámého jména a původu (patrně pocházela z německých zemí), která se tak stala vězněm svého švagra. Po propuštění cestou do Uher potratila a zemřela.
Po smrti bratra Spytihněva, jež ho před tím na dva roky zbavil vlády nad Olomouckem, zaujal Vratislav jeho místo v čele státu.
Hned dva roky poté, co se stal českým knížetem (1061), obnovil v Olomouci moravské biskupství, založené již v době Velkomoravské říše (869). Učinil tak především navzdory nejmladšímu bratrovi Jaromírovi, pražskému biskupovi, s nímž se na společné politice státu a církve mohl jen velmi těžce shodnout.
Vratislav také založil kolegiátní kapitulu sv. Petra a Pavla v Praze na Vyšehradě (1070), kam přeložil své sídlo z hradu Pražského.
Ještě jako momentálně sesazený údělný kníže olomoucký uzavřel druhý sňatek s princeznou Adlétou, dcerou uherského krále Ondřeje I. Z pětiletého manželství se narodily čtyři děti, včetně následníka trůnu knížete Břetislava II. a budoucí polské kněžny Judity Přemyslovny.
Čerstvý vdovec Vratislav se však oženil potřetí, když asi roku 1062 uzavřel sňatek s princeznou Svatavou, dcerou polského knížete Kazimíra I.
Plodný manželský svazek přivedl na svět dalších pět dětí, z nichž čtyři úspěšní synové usedli na trůn: Boleslav jako olomoucký údělník, Bořivoj II., Vladislav I. a Soběslav I. jako česká knížata.
Velmi úspěšný byl však především sám Vratislav. Spojenectví s císařem Jindřichem IV., kterého podporoval v jeho konfliktech s Polskem a Míšeňskem, vedlo k českému ovládnutí Míšeňska a Lužice.
Za věrné služby nakonec císař knížete Vratislava II. odměnil jako prvního českého panovníka královským titulem a korunou (formálně i titulem králem polského), byť to bylo jen pro jeho osobu a nedědičně. Rozhodl o tom formálně dvorský sjezd v Mohuči v dubnu 1085, 15. června se pak na Pražském hradě konala slavnostní korunovace.
Závěr jeho života byl poznamenán konflikty o nástupnictví na Olomoucku.
Král Vratislav I. zemřel na následky úrazu, způsobeného pádem z koně; pohřben byl ve vyšehradské bazilice v Praze.