(před 1003, Nordgau? – 2. srpna 1058, Uhry): moravská kněžna 1021?-1034, česká kněžna 1034-1055
Dcera Jindřicha Babenberského, markraběte v bavorském Nordgau, a Gerbergy, hraběnky z Gleibergu. Jejím pradědem byl zřejmě slavný Arnulf Korutanský, východofranský a italský král a římský císař.
Jitka se narodila patrně jako prostřední z pěti dětí; měla bratra Otu, pozdějšího švábského vévodu, Burcharda, jež se stal biskupem Halberstadtu, a Jindřicha, hraběte z Nordgau. Sestra Eilika se provdala za saského vévodu.
Mládí prožila Jitka v klášteře ve Schweinfurtu, odkud byla roku 1021 za účelem sňatku unesena budoucím českým knížetem Břetislavem. Kronikář Kosmas líčí dramatickou události následujícím způsobem: „Neboť jako když vlk obchází ovčín, hledaje, kudy by do něho vrazil, aby uloupil bělounkou ovečku, tak i hrdina Břetislav, když dostali v klášteře dovolení přenocovati, obhlíží jej pronikavým zrakem a bystrým duchem, rád by do klauzury mocí vrazil, ale neodvažuje se, nemaje s sebou tak značný počet bojovníků. Šťastnou náhodou však byl svátek a ejhle, Jitka, panna tisíckrát vytoužená, vyjde se svými družkami z kláštera. Byloť zvykem, že něžné dívky zvonívaly k nešporům uvnitř v kostele.
Jak ji spatřil smělý únosce, radostí nevěda o sobě, jako vlk, který z úkrytu vyrazí a uchvátí ovečku a pak, vědom si svého činu, svěsiv ocas utíká do vzdálené skrýše, tak i on, chytiv pannu, prchá a přihnav se k bráně, shledá, že je napjat přes ní řetěz, tlustší, než je mlýnský provaz, a cesta ven takto zatarasena. Ihned vytasiv ostrý meč, přeťal řetěz jako stéblo, a dodnes je viděti přeťatý článek na důkaz té prudké rány. Ostatní však jeho druhy, kteří o tom nic nevěděli a v stanech ještě zůstali, nepřátelé, udeřivše na ně, zjímali, jedněm oči vyloupali a nosy uřezali, jiným ruce a nohy uťali a jen kníže s několika málo muži a s unesenou pannou stěží unikl v noční temnotě. Unesena byla panna Jitka roku od narození Páně 1021“
Po zastavení se u otce Oldřicha odvezl Břetislav Jitku na Moravu, kde se usadili na Olomouckém hradě.
Krásná Jitka (Judith) se stala pětinásobnou matkou. Život dala pěti synům: Spytihněvovi (pozdějšímu českému knížeti), Vratislavovi (pozdějšímu českému knížeti a prvním českému králi), Konrádovi I. Brněnskému (českému knížeti), Jaromírovi (pražskému biskupovi) a Otovi (údělnému knížeti olomouckému).
Rodinné štěstí se k ní však obrátilo zády s úmrtím Břetislava I. (1055). Nejenže přišla o manžela, ale její nejstarší syn a následníků trůnu Spytihněv ji vyhnal ze země. Zbytek života tak prožila v Uhersku, kde také zemřela. Její ostatky pak nechal mladší syn Vratislav přenést do katedrály sv. Víta v Praze.