(1122 – 3. listopadu 1181, Olomouc): 8. biskup olomoucký 1172-1181
Dětleb byl synem olomouckého údělného knížete Oty II. (tedy pravnuk Břetislava a Jitky) a Žofie z Bergu.
V mládí se dal na duchovní dráhu a stal se premonstrátským kanovníkem Královské kanonie „Mons Sion“ v Praze na Strahově. Získal také kanonikát pražské kapituly u sv. Víta a post arcijáhna bechyňského.
Po boku svého bratra olomouckého údělného knížete Oty III. a českého knížete Vladislava bojovali ve spojené armádě císaře Friedricha I. Barbarossy, který se pokoušel ovládnout sever Itálie. Při obléhání Milána roku 1158 byl Dětleb těžce popálen na zádech, přičemž Vladislav byl za pomoc odměněn královským titulem.
Nakonec to byl jeho příbuzný král Vladislav I., který jej po smrti olomouckého biskupa Jana IV. v únoru 1172 navrhl jako jeho nástupce. Biskupské svěcení však Dětleb přijal až v roce 1174 z rukou mohučského metropolity Christiana von Buch.
Ve druhém roce svého episkopátu založil v olomoucké katedrále i chrámu sv. Mořice tradici každodenních ranních mší ke cti Panny Marie. V období let 1174 až 1180 se také často objevuje jako svědek v listinách knížat Soběslava II. a Bedřicha.
Biskup Dětleb zemřel 3. listopadu 1181 v Olomouci a pochován byl v kostele premonstrátského konventu v Praze na Strahově.