(asi 1290 – 27. září 1351, Olomouc): 20. biskup olomoucký 1333-1351
Jan byl nemanželským synem krále Václava II. a jisté Anežky, tedy nevlastním bratrem Václava III. a Elišky Přemyslovny, tudíž strýcem pozdějšího císaře Karla IV.
Jan začal budovat slibnou církevní kariéru, když se roku 1319 stal proboštem Královské kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, s čímž byla spojena funkce kancléře Království českého.
Blízké vztahy s nevlastní sestrou Eliškou ho stály vyhnání ze země jejím manželem králem Janem Lucemburským, který svou choť podzíral ze spiknutí. Do úřadu se ovšem z exilu mohl vrátit a zůstal v něm až do roku 1335, kdy vypracoval smlouvu o spojenectví králů českého, polského a uherského proti Habsburkům. Tato dohoda byla podepsána v uherském Visegradu, kde na ni o 656 roků později navázala mezinárodní dohoda Československa, Polska a Maďarska o spolupráci při vstupu do Evropské unie.
Už v roce 1333 byl Jan zvolen biskupem olomouckým. Toho roku stál také ve skupině českých šlechticů, kteří přivedli z Itálie zpátky do vlasti mladičkého kralevice Karla, pozdějšího českého krále a římskoněmeckého císaře. Pro něj byl potom strýček Jan nepostradatelnou osobou. V době královy nepřítomnosti olomoucký biskup spravoval Moravu a s blížící se královou císařskou korunovací byl pověřen, aby do Prahy z Bavorska přivezl říšské korunovační klenoty.
Na Olomoucku založil biskup Jan, zv. Volek, po roce 1340 hrad Hluboký. Jeho zbytky naleznete nad obcí Hrubá Voda.
Už 30. září 1340 založil u Pustiměře na Vyškovsku klášter Ad infantiam Salvatoris et beatae Mariae. Jednalo se o první ženský benediktinský klášter na Moravě a vznikl k uctění památky jeho nevlastní sestry Elišky Přemyslovny.
Biskup Jan VII. Přemyslovec, zv. Volek, zemřel 27. září 1351 v biskupském domě, nacházejícím při současném presbytáři katedrály sv. Václava v Olomouci.
Pochován byl v rotundě sv. Pantaleona pustiměřského kláštera.
PŘILOŽIT:
- portrét
- pečeť